Vojska temného pána jsou na pochodu. Proslýchá se, že za jižní hranicí se šikuje armáda Haradu, doprovázená umbarskými korzáry. Za Horami stínu počty skřetů narůstají každým dnem. I horalové vytvářejí nová kmenová spojenectví a pochodují podpořit temného pána. Gondorští hraničáři bedlivě hlídají svou jižní hranici a je jasné, že skupiny nepřátelských zvědů se zde objevují stále častěji. Hrozbě nepřítele musí být učiněna přítrž. A to dřív, než se jeho síly sjednotí, dobudou Pelargir a překročí Anduinu. Jižní Ithilien – tam se rozhodne o průběhu celé nastávající války. Pro Gondor je to však riskantní tah a své vítězství nemůže ponechat náhodě. Je potřeba povolat všechny spojence, neboť toto vítězství je i v jejich zájmu. Král Théoden teď sám čelí hrozbě horalů mířících na jih a skupinám skřetů ze Železného pasu, i přesto z nejasného důvodu vyhostil ze země stovky svých vojáků, kteří však chtějí dále svou zemi bránit. Pokud se rozhodnou se k boji připojit, jejich pomoc bude nenahraditelná. Dokonce i elfové a trpaslíci, ačkoliv k problémům lidí běžně apatičtí, přislíbili Gondoru nemalou vojenskou podporu. Nyní všichni spěchají do Ithilienu a doufají, že vojsko temného pána dokáží včas zastavit.
Den před rozhodující bitvou se nad krajinou jižního Ithilienu rozhostilo ticho. Vzduch byl těžký napětím, jako by sám svět zadržoval dech před nadcházející zkázou. Večerem se táhla temná mračna a z východu začaly přicházet první zprávy o pohybu nepřátelských vojsk. Gondorští hraničáři se stáhli do předem připravených pozic, zatímco průzkumníci neúnavně přinášeli nové informace.
Faramir, kapitán gondorských hraničářů, stál na vyvýšeném místě a pozoroval horizont. Jeho tvář byla ztrhaná únavou, ale oči mu plály odhodláním. Věděl, že následující hodiny budou klíčové. „Musíme vydržet,“ šeptal si pro sebe, když se k němu přiblížil jeden z jeho mužů. „Pane, Haradové a Umbarští se blíží. Naše hlídky je zahlédly za Východní branou.“
Mezitím v Rohaně, Éomer, králův synovec, tajně organizoval skupinu vyhnaných jezdců. Měli v úmyslu připojit se k obraně Gondoru bez vědomí svého krále. „Musíme vyrazit teď, jinak Ithilien padne,“ řekl Éomer svým mužům. „A pokud Ithilien padne, Gondor padne také a brzy i celý Rohan.“ Jeho odhodlání a touha chránit spojence i přes královo rozhodnutí byla nakažlivá a muži ho následovali s věrností a zápalem.
Na severu, v lesích Lothlórienu, Galadriel svolala radu elfských vůdců. „Gondor nás potřebuje,“ řekla s vážným výrazem. „Nemůžeme zůstat stranou. Temný pán je hrozbou pro všechny svobodné národy Středozemě.“ Elrond z Roklinky a Thranduil z Temného hvozdu souhlasili. Elfské šípy by mohly rozhodnout o vítězství či porážce na bojišti.
Daleko na východě, v trpasličích síních pod Horou, král Dáin Železná noha přísahal pomoc. „Naše kladiva a sekery budou bojovat po boku lidí. Temný pán nezůstane neporažený!“ A tak trpasličí vojsko, vedené králem samotným, vyrazilo na dlouhou cestu směrem k Ithilienu.
V Haradu, ve městě Umbar, se přípravy na válku nesly v horečném tempu. Korzárští kapitáni přísahali věrnost Temnému pánu a jejich flotily byly připraveny na vpád do Gondoru. Velitel Haradských, chladný a nelítostný válečník jménem Akhôr, plánoval svůj útok s pečlivostí, která nevěstila pro nepřátele nic dobrého. „Musíme udeřit tvrdě a rychle,“ prohlásil před svými důstojníky. „Gondor musí padnout, jinak zůstane trvalou hrozbou pro náš lid.“ Haradští válečníci, známí svou krutostí a odhodláním, byli odhodláni podrobit si Gondor za každou cenu.
Za Horami stínu, v hlubinách Mordoru, se skřeti pod vedením Sauronových pobočníků rovněž připravovali na bitvu. Gothmog, velitel skřetích vojsk, přecházel po svém velitelském stanovišti a štěkal rozkazy. „Musíme rozdrtit všechny, kdo se nám postaví do cesty,“ křičel. „Žádný slitování!“ Skřeti, posíleni novými rekruty z různých temných koutů Středozemě, se chystali na svou krvavou misi s radostným očekáváním ničení a chaosu.
Sauronův plán byl jasný: využít všech dostupných sil k tomu, aby rozdělil a zničil obránce Středozemě. Haradští a Umbarští měli udeřit na jihu, zatímco skřeti zaútočí ze severu a východu. Pokud se všechny tyto síly spojí a udeří současně, Gondor a jeho spojenci nebudou mít šanci na přežití.
Temný pán Sauron sledoval své pohyby s chladným uspokojením. Z jeho věže v Barad-dûru mohl pozorovat své vojsko, jak se připravuje na rozhodující střet. Jeho moc narůstala každým dnem a brzy, velmi brzy, se nad Středozemí snese stín, který přinese konec všech nadějí na svobodu a mír.
Jižní Ithilien je kraj plný přírodních krás a skrytých nebezpečí. Je to oblast, kde se střetávají poslední zbytky divoké přírody s civilizací Gondoru. Zalesněné kopce a údolí jsou domovem mnoha divokých zvířat a rostlin, které zde nacházejí útočiště před člověkem. Staré cesty a stezky, často zarostlé a opuštěné, protínají tento kraj a vedou k důležitým strategickým bodům.
Jedním z nejvýznamnějších přírodních útvarů v Jižním Ithilienu je řeka Poros. Tato řeka tvoří přirozenou hranici mezi Gondorem a zeměmi Haradu. Její vody jsou čisté a chladné, pramenící vysoko v horách a protékající hustými lesy a otevřenými pláněmi. Řeka Poros má také strategický význam, protože tvoří překážku pro všechny, kdo by chtěli napadnout Gondor z jihu.
Kde Poros kříží Haradskou cestu, stojí starobylý mohylník Haudh in Gwanûr. Tento památník byl postaven na počest dvou bratrů, hrdinů z dávných válek, kteří padli v boji proti silám Haradu. Mohylník slouží jako stálé připomenutí jejich oběti a odvahy, ale také jako varování před neustálým nebezpečím přicházejícím z jihu.
Haradská cesta, která vede přes řeku Poros, je stará obchodní a vojenská trasa. Tato cesta je klíčová pro všechny, kdo cestují mezi Haradem a Gondorem. Křížení s řekou Poros je jedním z nejstrategičtějších bodů, kde by se mohla rozhodnout bitva. V tomto místě je řeka mělká a snadno přebrodná, což z něj činí ideální místo pro přechod vojsk. Na tomto místě se často setkávají hlídky z obou stran, což jen zvyšuje napětí a nebezpečí v této oblasti.
Dále na západ, kde se Haradská cesta setkává s cestou vedoucí k přechodu v Pelargiru, se nachází klíčová křižovatka. Pelargir, hlavní přístav na řece Anduině, je pro Gondor nesmírně důležitý. Kdo ovládá Pelargir, ovládá přístup k moři a může kontrolovat tok zásob a posil. Tato křižovatka je tedy nejen logisticky důležitá, ale i strategicky nepostradatelná pro obě strany konfliktu.
Nedaleko této křižovatky se rozkládají rozsáhlé močály. Tyto močály jsou zrádné a nebezpečné, plné skrytých bahenních jam a husté vegetace. Jsou však také místem, které může poskytnout útočiště nebo past pro nevědomé. Pro obránce Gondoru představují močály přirozenou bariéru, kterou mohou využít k zdržení nepřítele nebo k úkrytu před přesilou. Gondorští hraničáři, kteří dokonale znají terén, mohou využít močálů k partyzánskému boji a překvapivým útokům.
Na druhé straně i útočníci z Haradu a Mordoru mohou močály využít ve svůj prospěch. Skřeti, zvyklí na drsné podmínky a nemilosrdné prostředí, by mohli najít v močálech cestu, jak překvapit gondorské obránce. Haradští bojovníci, znalí terénu, by zase mohli využít močály k obcházení gondorských pozic a útokům ze zálohy.
Bitva o Jižní Ithilien bude svedena na mnoha frontách, ale klíčovými body zůstávají řeka Poros, Haudh in Gwanûr a křižovatka u Pelargiru. Každá z těchto lokalit má svou vlastní strategickou hodnotu a každý chybný krok zde může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou.