Převládající barvy oděvu: fialová, šedá, černá, sekundárně červená, modrá, bílá, stříbrné zdobení.
Výsostné znaky: vlastní, viz níže.
Kostým Umbarské vojáka je de facto ‚univerzálním‘ lidským kostýmem, s přihlédnutím k tomu, že Umbar je město ležící v teplém přímořském klimatu a na moři jeho válečníci stráví většinu života. Oděvy jsou tedy voleny z lehkých materiálů, kombinovaných s nepromokavými svrchními vrstvami. Podrobněji doporučujeme text níže.
Historie Umbaru
Umbar byl kdysi přístavem, kde poprvé přistáli Númenorejci, starý lidský rod, žijící na ostrově Númenor, než se z vůle Valar potopil. Nejslavnějším a posledním, mezi númenorejskými krály byl Ar‑Pharazon, který odpadl od víry ve Valar a v boji porazil samotného Saurona a odvlekl jej do zajetí.
V pozdějších dnech se stal Umbar sídlem Černých Númenorejců, kteří jsou přímými potomky lidu, který s Ar-Pharazonem opustil ostrov Númenor. Neuctívali již dále Valar, ale upadli k uctívání Morgotha, jim známého, jako Melkor, pána Prázdnoty, ze závisti vůči Prvorozeným, elfům, kteří byli narozdíl od nich nesmrtelní. Černí Númenorejci byli v následujících stoletích poraženi a vyhnáni lidem Gondoru, který Umbar několikrát obsadil, aby jej zase několikrát ztratil v bojích s Haradem, ležícím na jihovýchod. K Umbaru pod nadvládou Númenorejců a jejich pokračovatelů patřilo i několik provincií na jihu, na pobřeží Haradu. Říká se, že krev Černého Númenoru přežila mezi některými vládci Haradu a že Númenorejská kultura, narozdíl od Númenorejské krve, přežila zase mezi některými vznešenými rodinami Umbaru.
Současnými pány Umbaru jsou Umbarští korzáři. Míšený lid, z části Haradské, z části Gondorské a z malé části snad Númenorejské krve, kteří svoje služby prodávají pánům Haradu, nebo sledují vlastní cíle a plení pobřeží Středozemě.
Umbarští vládci pronajímají služby svých korzárů tomu, kdo lépe platí. V době Války o Prsten byli většinou ve službách Haradu, jako převozníci vojska, nebo přímo bojová síla. Lid Umbaru užírá vrozená nenávist ke Gondorskému království, jelikož jemu dávají za vinu mnoho příkoří a ponížení, jichž se mu dostalo v uplynulých letech. Umbarští opovrhují skřety pro jejich ošklivost, nedisciplinovanost a podlézavou podřízenost.
Náboženství, kultura a společnost
Jako jejich první předkové, Númenorejci, lid Umbaru nevěří ve světlo Valar, ale obrátil se k uctívání Saurona. Mezi vzdělanějšími a vznešenějšími se udržuje krvavý kult Prázdnoty, uctívajícího nepřítele Valar, Melkora / Morgotha. Tento kult se opět objevil teprve nedávno, v čase, kdy se začali vyčleňovat první Královi muži, nicméně s pádem Saurona rychle nabírá na síle.
Původní Númenorejská kultura se až na drobné střípky, které ještě navíc byly překrouceny k nepoznání (uplynulo od té doby již několik tisíc let…), v Umbaru nezachovala. Umbarská kultura je tak směsicí Haradské, Gondorské a jiných kultur. Dominantním prvkem je snaha reprezentovat co nejlépe sebe a svoji rodinu. Lid Umbaru je hrdý a pokud mohou, nosí jeho lidé drahé oděvy a šperky, často zdobné motivy mořských živočichů a bájných příšer. K ostatním lidem se chovají povýšeně, natož pak ke skřetům a jiným nižším bytostem. Nejváženější jsou vládci urozených rodů a potom kapitáni lodí. Každý kapitán je neomezeným pánem na své lodi a jeho slovo je zákon.
Neexistuje nic, jako jednotná Umbarská móda, nebo univerzální kód společenského chování. Každá městská čtvrť žije svébytnou módou a kulturou a každý rod a každý kapitán může diktovat právo podle svojí vlastní vůle. Zachovalo se ale několik zvyků ze starých dob, jejichž význam zná již jen málokdo. Při společenských příležitostech ve slušné společnosti je tak například vrcholem nevychovanosti vystavovat nezakrytou tvář. Umbarská smetánka tak nosí propracované masky roztodivných vzorů a z rozličných materiálů, které jsou pro náhodné návštěvníky města vždy předmětem údivu. Z podobně neznámých důvodů někteří bojovníci chodí do boje s tváří zakrytou maskami, které naopak vzbuzují spíše odpor a hrůzu. Původní význam obou zvyků se již dávno ztratil v tisíciletích míšení kultur a neutuchajících bojů o tento přístav.
Dalším zvykem je svatost osobního souboje mezi Umbarskými měšťany i šlechtou. Každý Umbarský má právo vyzvat na souboj kteréhokoli jiného a do jejich duelu nesmí nikdo jiný zasáhnout. Nezřídka se to stává i na bitevním poli, kdy kapitáni vyzývají na souboj velitele nepřátelských jednotek. Ani do takového souboje nikdo z Umbařanů nezasáhne a nepřátelská síla tak již několikrát byla odvedena do otroctví, aniž by došlo k větším ztrátám na životech. Mezi kapitány platí podobný zvyk. Nevyřízené účty a vzájemné neshody řeší kapitáni lodí soubojem na biče, dokud jeden z nich neztratí vědomí, nebo ze souboje neodstoupí.
Umbarské výsostné znaky se používají pouze v časech míru a ve válce používány nejsou. Na drancovací výpravě a ve válce jednotlivé lodě, flotily a kapitáni volí symbol podle vlastních preferencí. Můžeme tak narazit na motivy různých ryb, žraloků, chobotnic, mořských ježků, lastur a ulit. Některé můžou působit až bizarně, jako například loď, nesoucí označení „Plamenný hlemýžď“. Jedinými dvěma symboly, které se táhnou skrz celou armádu, jsou Mořský had a dříve Oko bez víčka v různých kombinacích. Královi muži s oblibou do heraldiky přidávají ještě Númenorejskou korunu, případně Morgothovu korunu ozdobenou Silmarilly.
Armáda, výzbroj a výstroj
V časech míru jsou páteří vojenské síly přístavu a kolonií lidové milice, které se dělí do mnoha jednotek a uskupení, podle příslušnosti k městské čtvrti, odkud pocházejí a podle úkolů, které jim svěřili vládci města. Ve válce se z většiny milicionářů stávají Umbarští korzáři.
Výstroj i výzbroj zůstává stejná, často jsou dokonce i stejně děleni do jednotek, ale podřízeností přecházejí pod kapitány válečných korábů. Výstroj a výzbroj milice i korzárů je lehká, uzpůsobená rychlým přesunům a boji na otevřeném moři. Řadí se do velkých jednotek bojovníků s kopím, nebo píkou, které jsou na křídlech podporovány střelci z kuší. Jako poboční zbraně jim slouží haradské šavle, nebo masivní tesáky s jílci tvarovanými do podoby bájných mořských oblud.
V oblékání se jednotlivé jednotky milice můžou různit, ale části výstroje jsou vždycky shodné. Široké kalhoty, zastrčené do bot, většinou červené, modré nebo šedé barvy. Spodní košile tmavé barvy, přes kterou je kaftan po kolena v barvách jednotky a tmavý nepromokavý kabát bez rukávů v délce kaftanu. Jako pokrývka hlavy slouží helmice z tvrdé kůže. Dalším prvkem zbroje jsou pak už jen nátepníky. Kaftan je přepásán minimálně dvěma pásky, jedním zdobeným, na kterém je zavěšená poboční zbraň a druhým prostým, užitkovým.
Veliteli Umbarských korzárů jsou v čase války buďto námořní kapitáni, nebo relativně nedávno vzniklá skupina Králových mužů. Jsou to povětšinou členové jednoho z výše postavených rodů, nebo kapitáni, či jejich původ není známý. S jejich vznikem se pojí oživení kultu Melkora a snaha o návrat k „tradicím“ Černého Númenoru. Oděním a výzbrojí se Královi muži výrazně odlišují od zbytku Umbarských sil a i jeden od druhého. Zdá se, že sjednocujícím prvkem v jejich vzezření je pouze používání dlouhých kabátců a suknic, výrazně těžší zbroje, než je mezi korzáry typické a bizarně tvarovaných kožených čapek, stylizovaných do podoby bájných mořských oblud. Ve výzbroji mohou mít jakoukoli zbraň, ale zjevně preferují kopí a píky v kombinaci s pobočními šavlemi haradského typu. Někteří používají dlouhé meče a těm se přezdívá Hlubinní ještěři.
Do bitvy nastupují s tváří krytou maskou, která v protivnících vzbuzuje hrůzu. Nemají žádné jednotné velení a zdá se, že si jsou mezi sebou rovni. Nějakou formu subordinace si vytvářejí jen pro potřeby konkrétní bitvy a ta s koncem bojů zaniká také. Když Králův muž v boji padne, jeho druhové se snaží jeho tělo odtáhnout, aby nepadlo do rukou nepřítele. Udržují si tím kult neporazitelných bojovníků.
Královi muži jsou také středobodem kultu Melkora mezi Umbarskými vojáky. Bývají mimo boj zachmuření, tiší a na vřejnosti nikdy neodhalují celou tvář, místo toho obličej halí krásnou maskou rozličného vzezření.
Další výrazně odlišnou společenskou skupinou jsou Nositelé Pravdy. Vznik tohoto uskupení v městě Umbaru není přesně datován a je částečně zahalen tajemstvím a legendami. Pravdou však zůstává, že jak se opětovně začal šířit kult Melkora mezi lidem Umbaru, začaly se objevovat zvěsti o záhadných válečnících s dlouhými meči, napomáhajících uctívačům toho kultu. Z počátku znělo v ulicích a putykách města, že je snazší spatřit bájného Hlubinného ještěra, než jednoho z oněch válečníků a byli právě proto hanlivě označováni Hlubinnými Ještěry. Jednoho dne však Nositelé Pravdy vyšli do ulic a kazatelé Melkorova kultu začali mezi elitou Umbaru veřejně provádět rituály v jeho jménu. Toho dne záhadně zmizelo velké množství občanů města, kteří nejhlasitěji pochybovali o Hlubinných Ještěrech. Od toho dne lid Umbaru chová Nositele Pravdy ve velké bázni a úctě, ač je nepřestal nazývat Hlubinnými Ještěry.
V boji tito válečníci bojují jako členové Králových mužů. V čase míru pomáhají Melkorovým kněžím, kde je třeba. Pro kapitány korzárských lodí je velkou ctí, když je na jejich výpra ě doprovází jeden z Hlubinných Ještěrů.
Inspirace pro jednotlivé části milice a korzáry
Stráže vnějších bran města
Někdy také označováni, jako Dveřníci. Do očí by jim to samozřejmě nikdy nikdo neřekl. Jsou verbování z chatrčí vnějšího města Umbaru a k vodě mají ze všech umbarských nejdál. Velitelé se od svých mužů příliš neliší, protože pocházejí z jejich řad, vyznačují se pouze důtkami, nebo karabáčem za pasem, který slouží jako odznak hodnosti a případně jako užitečná pomůcka na nové odvedence strážců bran. V bojích jsou tyto jednotky většinou na špici útoku, nebo v samém centru obranné linie. Jejich neochota ustupovat je v celém městě známá. Každý ze strážců bran totiž ví, že cokoliv je lepší jak se vrátit do chatrčí vnějšího města. V čase míru, jak už název napovídá, hlídají patroly Dveřníků vnější brány mešta a kontrolují, co a koho se kdo snaží převést do vnitřního města. Jejich typickou barvou je černá.
Strážci přístavu
Elita umbarské milice. Jsou to synové a dcery umbarských kapitánů a vlastníků lodí, na které se již nedostalo při dědictví kapitánského postu. Jejich velitelem je Strážce umbarského majáku, jeden z Králových mužů. V boji používají dlouhé harpuny a stejně jako jejich zástava je zdobena mořským hadem, tak samotní členové strážců přístavu k této tématice velmi tíhnou. Většinou bojují po boku Králových mužů a starají se o bezpečí obou křídel této elity Umbaru. V čase míru stráží přistav a kontrolují, co jaká loď přiváží. Jejich barvou je fialová.
Stráž severovýchodních hlásek
Nikdo je však pod tímto jménem nezná. Všichni této jednotce neřeknou jinak než Zjizvení. Někdo tvrdí, že je to proto, že kdo se chce stát velitelem Zjizvených, musí vyhrát zápas v klecích severovýchodního města. Odtud je také milice verbována. V bojích jde o krvežíznivé válečníky, kteří útočí z křídel Umbarské armády. Ještě děsivější je setkáním se Zjizvenými na moři, kde jediná spása je vrhnout se do vln. V časech míru dohlíží Zjizvení nad zápasnickými jámami a střeží hradební hlásky severovýchodu města. Nejsnadněji se vojáci poznají podle kopí s dlouhým hrotem z jedné strany opatřeným pilkou, aby zbraň působila co nejbolestivější zranění. Velitelé chodí oděni čistě v kombinacích červené.
Použito a mírně upraveno s laskavým svolením autorů textu: Grim Ir, Jakub „KubaMrtvola“ Novotný, Túriel Eressiel.
Původní materiál od autorů si můžete stáhnout ZDE.